Trocha historie

Název hnefatafl pochází ze staroseverštiny a vznikl spojením slov hnefi - odvozen od kamene krále umístěného ve středu pole, a tafl, což znamená deska. „Králodeska" vznikla přibližně ve 4. století na severu Evropy. Svůj vrchol zažila na konci vikingské éry, když ji nájezdníci během svých výprav brávali až do vzdálených krajů. V té době byla hra již rozšířená a oblíbená na území dnešního Norska, Finska, Švédska, Dánska, Islandu, Británie a Irska.

Že byla hra ve své době oblíbená dokazuje několik historických ság své doby, nebo že se našli hrací kameny a celé desky v hrobech mrtvých válečníků. Vikingové považovali dovednost v hnefataflu za velmi hodnotnou.
Desky a kameny byly vyráběny z různých materiálů jako mroží slonovina, kosti, jantaru nebo samozřejmě dřeva.

Po konci starověké éry se hnefatafl rozšiřoval dále do Evropy i ve středověku. A to do dnešní Francie, Polska, Německa nebo Ukrajinu. Od 12. století byla hra pomalu, ale jistě vytlačována šachy. Ovšem v některých částek Evropy, například v Laponsku se hnefatafl hrál ještě do konce 18.století.

Pravidla

Postupem času docházelo k drobný změnám v pravidlech. Buď z důvodů nedochovaných spisů, špatným překladem nebo prostě domácí úpravou, tzv. "house rule". Všechny verze mají ale stejný cíl hry - chytit krále respektive s ním utéct. Neexistují jen jedny jednoznačně správná pravidla. Pokud bychom měli ale vypsat nejdůležitější body pravidel, vypadalo by to následovně:

1. Tokeny se posouvají pouze podél řad a sloupců o jakýkoliv počet políček.
2. Nesmí se přeskakovat ani vstupovat na stejné políčka.
3. Token je zajat (kromě krále) pokud je sevřen dvěma nepřátelskými tokeny.
4. Král je zajat sevřením ze čtyř stran.
5. Na prostřední a rohová políčka smí vstoupit jenom král
6. Obránci vyhrají, pokud se král dostane na jeden ze čtyř rohových polí.
7. Útočníci vyhrají, pokud se jim povede krále zajmout.

Varianty

Během několika staletí se hnefatafl proměňoval do různých podob v závislosti na místě a času. Do dnešní doby je známo přes deset variant lišících se velikostí herního pole nebo pravidly. V krátkosti vám představíme čtyři nejznámější.

TABLUT

Verze hraná v Laponsku až do 18.století. Na herním poli o velikosti devět na devět políček se švédský král (téma vymyšlené Sámy) snaží utéct do jednoho ze čtyř rohů. V jeho úniku mu pomáhá osm věrných obránců. Naopak, šestnáct moskevských útočníků se snaží krále dopadnout, než vezme do zaječích.

FETLAR

Pravděpodobně nejpopulárnější verze v moderní době. Na herním poli o velikosti jedenáct na jedenáct políček se snaží král opět utéct do jednoho ze čtyř rohů. Ovšem tentokrát bude jeho úmysly hatit čtyřiadvacet útočníků. I přesto všechno není vůbec lehké krále zadržet.

BRANDUB

Irská verze hnefataflu je nejmenší verzí ze všech. Na rozměrech herního pole sedm na sedm polí se střetává pouhých třináct bojovníků. Podobně jako u několika dalších verzí, ani zde nebyly zaznamenány původní pravidla. Až na několik legend, básní a dochovaných kousků.

ALEA EVANGELII 

Tato epická verze se hrávala v anglo-saské Anglii. Největší hnefatafl má úctyhodných devatenáct řad a devatenáct sloupců. Návod na tuto "Hru Boží vůle" byla sepsána okolo roku 1100. Celkový počet bojovníků je sedmdesát tři z toho čtyřicet osm rebelských útočníků a dvacet čtyři věřících obránců.